Čerstvá šťáva z červené řepy
- výborná je také šťáva z červené řepy, která výrazně posiluje náš imunitní systém, pročisťuje organismus, dodává přírodní formou do organismu železo
Doporučuje se tedy zejména při anémii, rakovině a oslabení imunitního systému.
Červená řepa má vysoký obsah organických kyselin, minerálů a pektinů. Pektin podporuje vylučování cholesterolu, olova i radioaktivních látek. Dále obsahuje lipotropní látky, které jsou účinné proti kornatění cév a při onemocnění jater. Má 1-3% bílkovin s cennými aminokyselinami prospívajícími metabolizmu mozku. Vitamínů má jen málo. Obsahuje však antokyany - červené barvivo prospěšné pro pevnost cév. Má vysoký obsah kyseliny listové, železa a mědi, takže podporuje krvetvorbu. Řada mikroprvků podporuje tvorbu inzulinu a zlepšuje zrak.
Šťáva z červené řepy je základem při léčbě rakoviny a rekonvalescenci. Není však vhodná při slabosti ledvin a žlučníku. Obsahuje kyselinu šťavelovou, která se podílí na tvorbě močových kamenů. Řepa obsahuje také hodně sacharózy, proto se u diabetiků doporučují menší dávky.
Šťáva z červené řepy je velmi hodnotná pro tvorbu červených krvinek a vůbec k celkovému posílení organizmu.
Zvláště lidé nemocní by měly využívat jejího příznivého účinku a pít denně půl litru směs mrkvové a řepné šťávy. Směs je lepší pro začátek namíchat 3díly mrk. šť : 1 dílu šť. z červené řepy. Postupně můžeme poměr řepy zvyšovat. Na šťávu se používá jak řepa, tak její listy.
Pít samotnou šťávu z červené řepy bychom měli velmi opatrně, protože ve větším množství může její silně čisticí účinek způsobit točení hlavy nebo pocit nevolnosti. Přičítá se to reakci jater. Podle zkušeností je lepší začít s malým množstvím šťávy z červené řepy a větším množstvím šťávy z karotky a podíl z červené řepy pozvolna zvyšovat.
Šťáva z červené řepy je také prospěšná při poruchách menstruace a klimakteriu, jestliže se v tuto dobu pije v malých množstvích, a to vinná sklenička dvakrát až třikrát denně.
Během klimakteria dosáhnete touto šťávou lepší a trvalejší výsledky než medikamenty a umělými hormony, které půs*bí degenerativně.
Obsah železa v červené řepě má takovou kvalitu, že je vynikající výživou pro červené krvinky. Co se týká chemických prvků v červené řepě, je významné, že sodík jich tvoří více než polovinu, kdežto draslík jen 5%.
Tento poměr je velice příznivý, protože rozpustnost vápníku zůstane zachována. Je to důležité právě tehdy, když se již anorganický vápník z vařené potravy stačil v těle nashromáždit a vytvořit v krevních cévách usazeniny, které vedou ke ztrátě elasticity cévních stěn, jak to vidíme například u křečových žil, arteriosklerózy nebo zahuštění krve. Všechny mohou zavinit vysoký krevní tlak a srdeční potíže.
Obsah draslíku dodává výživu pro fyziologické funkce těla, zatímco 8 % chloru je vynikající organický čisticí prostředek pro játra, ledviny a žlučník a mimoto povzbuzuje aktivitu lymfy v celém těle.
Směs s karotkou dodává mimoto fosfor, síru, draslík a jiné alkalické (zásadité) prvky. Dohromady s vysokým obsahem vitaminu A je tato směs ideální, přirozený tvůrce krve.
Červená řepa-Beta vulgaris
Patří do čeledi merlíkovitých, je příbuzná s cukrovkou a mangoldem. Byla známá už ve starověku, pochází ze severního pobřeží Středozemního moře. Nejvíce se pěstuje ve východní Evropě a USA. Existují rozmanité typy - červené, s bílými kruhy, žluté atd.
Červená řepa salátová má průměrné nároky na půdu, daří se jí ve všech polohách. Nesnáší mrazíky. Vyséváme ji od dubna do června rovnou do půdy. Jednotíme na vzdálenost 10-12 cm. Během vegetace půdu kypříme a odplevelujeme. Sklízíme na podzim, bulvy ukládáme do vlhkého písku ve sklepě. Listy řepy jsou jedlé, obsahují beta-karoten, vápník a železo. Připravují se stejně jako špenát. Z řepy se získává betakyanin pro výrobu potravinářského barviva zvaného červeň řepná. V potravinářství se jím barví např. zmrzlina, krémy, robi maso, karbanátky, instantní polévky.
Červená řepa se jí syrová, vařená, nakládaná, do salátů, karbanátků a příloh. Z hlediska výživy je uvařená řepa lepším zdrojem cenných látek než syrová, vařením se totiž usnadňuje vstřebávání minerálů. Vaříme ji ve slupce s fenyklem nebo plátkem citrónu. Můžeme ji vařit i na pařáku, neztrácí tak barvivo. Po uvaření ji nakrájíme a pokapeme citronem.